Párty byla snová, nejdřív jsme si dali ty nejlepší specialy, které nabízí La Coccina. Kde jinde bychom taky rozlučku mohli uspořádat, když ne v naší oblíbené restauraci. Francisco nám s Guyem opět dal kousnout svého speciálního čoko dortu (i když to snad ani nepotřebujeme). Pak jsme šli do baru na jeneviér (t Dreupelkot mi bude chybět) a nakonec tancovat. V baru se stavil i Ricardo, tak tam smutně postával v růžku, ale po pár panácích začal balit nějakou americkou turistku, která v baru taky schodou okolností byla. A byla mi i trochu podobná, jak vtipně poznamenala Mona. Jé, já jsem ráda, že už o něm nikdy neuslyším. Ale po lidech z práce se mi bude stýskat, i po kamarádech.

Ráno jedu domu. Balit si moc nebudu, protože za 3 týdny se vracím za Guyem. Uf, další vztah na dálku, snad to dobře dopadne.

Zítra si už popovídáme osobně, kamarádi ;-)

Poslední týden v práci byl poklidný, hodně lidí jelo na lyže do Francie a tak byla pohodička. Večer jdeme všichni z mého oddělení, včetně Silvie, Johannese a Betty na večeři. Chybět nesmí Mona a její spolubydlové Brenda a Carlos. Guye zmiňovat nemusím a půjde i Christ a pár klientů, se kterými jsem ty tři měsíce byla hodně v kontaktu. Má se prý stavit i Ricardo.

Příběh, který nám babička vyprávěla, byl mnohem smtutnější, než jsem čekala. Byla jsem z toho smutná celou noc a nebýt toho, že jsem čerstvě zamilovaná do Guye, věřím mu a cítím se s ním v bezpečí a těch pár hodin spánku mě držel za ruku, asi bych zanevřela na všechny muže.

Mariin manžel Gunter, ohromnej despota, žárlivec a tyran stále nutil svoji ženu, aby mu porodila děti. Vždycky, když byl doma, společný čas trávili v ložnici. Nátlak a nedůvěra manžela Marianne tak deptala, že každé jejich setkání jí bylo víc a víc odporné, hnusil se jí každý moment, kdy se s ním měla setkat a běhal jí mráz po zádech pokaždé, když se jí dotknul. Gunter ji začal posílat do kláštera, aby ji jím podplacené jeptišky vysvětlily, že jako žena má ve všem poslouchat svého muže a ve všem mu musí vyhovět a být po vůli. V klášteře Marianne poslouchala od podplacených jeptišek poučky a výtky ke svému „nevhodnému“ chování a cítila se čím dál hůř, přestávala jíst, bledla a hubla. Jednoho dne se setkala s Marghou a spřátelily se. Od té doby začala Marianne chodit na zpovědi k Margharit, která vždy dostala instrukce od matky představené. Ty samozřejmě neposlouchala a pomalu jí samotnou pro podlost a vypočítavost přestávala respektovat. Na oko samozřejmě byla velmi přísná a Marianne také vystupovala na veřejnosti jako hluboce přemýšlející nad radami z kláštera. Ve skutečnosti našla důvěrnici a věrnou přítelkyni, které se mohla se vším svěřit. Gunter byl spokojený a po čase svolil, aby Margha Mariu navštěvovala v jejich domě. Margha sama o sobě byla velice okouzlující a přitažlivá žena. Čím častěji byla Margha u van der Borckových na návštěvě, tím víc se doma zdržoval i Gunter. Silná osobnost, ráznost a pěkná tvář Marghy Guntera velmi přitahovala a chtěl s ní často mluvit o samotě. Zvýšil příspěvky do kláštera a matka představená ho nechala navštěvovat Marghu kvůli zpovědi.

Byl to slizkej úchyl a vyprávěl jí jen o tom, jak po večerech, když je Marianne v klášteře, on si užívá neposutáané radovánky s milenkou Joannou. Margha reagovala na jeho lascivní řeči rázně a vždy ho usměrnila do patřičných mezí. To Guntera ještě víc vzrušovalo a tak hledal častější a častější záminky proto, aby se mohl s Margou setkat. Marianne přestal pouštět do kláštera a chudák Margha k nim musela docházet. Dokonce chtěl, aby se k nim Margha nastěhovala, pod záminkou, že Marianne je slabá a potřebuje intenzivní péči. Margha odmítla a Gunterův vztek soupal.

Jednoho dne se vypravil na služební cestu. Věděl, že když je mimo domov, Margha je ochotná trávit u nich doma víc času. Tajně se ale ještě téhož večera vrátil. Potají klíčovou dirkou do koupelny sledoval, jak Marhga pomáhá zbídačené Marianne nachystat lázeň. Pohled na intimní scénu dvou žen ho vzrušil natolik, že úplně ztratil kontrolu sám nad sebou. Sledoval, jak se pak v koupeli obě ženy vyměnily a schoval se, když šla Marianne do vedlejšího pokoje pro další karafu teplé vody. V tom okamžiku se vplížil do koupelny, svlékl se a začal na Marghu dotírat. Ta ho odmítla, bránila se, Marianne jí přišla na pomoc, ale tu Gunter silně uhodil a Marghu, vzteky, že mu vzdorovala, ve vodní lázni utopil. Tělo pak zahrabal ve sklepě domu a Marianne poslal do kláštera.

Proto to věčné bublání v topení, zvláštní vůně v koupelně a bouchání. To duch Marghy se snažil osvobodit z prokletého domu.

Díky babičce Mony našla Margha konečně klid a já jsem se rozhodla se z Kwaadhamu na poslední týden svého pobytu odstěhovat. A kam jinam než ke Guyovi.

Včera večer jsem na zrcadle nechala Margharit vzkaz, jestli by se mohla ukázat dřív. Že jí zkusíme pomoct. V noci se mi zdálo, že zvony zvonily o něco víc než běžně, tak snad si zprávu přečetla. Od té doby, co trávím veškeré volno s Guyem jsme se s Marghou nesetkaly, ale vím, že v noci pořád bloudí po domě.

Po práci jsem zaběhla k Franciscovi pro ten výbornej jablečnej koláč, co nám dal minule s snídani. Smál se na mě od ucha k uchu a dal mi ještě recept na čokoládový dort s chilli, který nám servíroval na Valentýna. Tak proto ta vášnivá noc :-)

Jablečný koláč je pro Moninu babičku, která má každou chvíli přijít.

Babička přišla v 10 hodin večer. Nikdy bych neřekla, že tahle milá stará dáma vůbec v tuhle hodinu vychází z domu. Přišla s Monou, která jí pomáhala přivléct obrovskou tašku. V ní byla velikánská kniha a kufřík plný svíček, krystalů, vonných tyčinek a bylin. Prostě taková první pomoc pro domácí kouzlení.

Babička zapálila vonné svíčky, rozestavěla krystaly a šla si uvařit heřmánkový čaj. Ve tři čtvrtě na 11 bil zvon na katedrále a babička začala chystat rituál. Rozsadila nás kolem stolu a jakousi starou vlámštinou začala volat Margharit. Zabublalo topení pod oknem a z malby na zdi vystoupila Margha. Přišla mi taková bledší. Pod stolem jsem chytla Guy pevně za ruku a zadívala jsem se Margharit do očí. Ta se na mě jen slabě usmála, veškerá její pozornost se otočila na babičku.

Babička mluvila pomalým, vyrovnaným hlasem, jazykem, kterému nikdo z nás nerozumněl, jen Margha, která jí šeptala odpovědi. Ačkoli mluvily tichým hlasem, klid se z něj rychle vytratil a bylo cítit jen hodně silné emoce. Bolest, smutek, strach, hněv soucit, … Začala zvonit půlnoc. Margha se svým smutným pohledem podívala zpět na mě, slabě se usmála a zmizela.

Pak nás babička mlčky zavedla do sklepa. Na to samé místo, které nám s Monou jednou Margha sama ukázala. Babička řekla, že tady je za zdí pochováno její tělo. Domluví se s Christem a nechá místo posvětit svatou vodou, přinést květiny a zároveň přidá náhrobní kámen před Christův dům.

Smutně jsme vyšli nahoru vyslechnout babičku. Nakrájela koláč od Francisca, udělala nám čaj, do kterého už tradičně přidala trochu jeneviéru a začala vyprávět.

Když Mona usoudila, že jsme se s Guyem sebe dostatečně užili, domluvila nám schůzku s babičkou, abychom se podívali pořádně do knihy. Přišli jsme tam a hned jí bylo jasno, jak to se mnou a s Guyem je. A to jsme se chovali velice slušně :-) .

Rozhodli jsme se, že jí řekneme pravdu o tom příběhu, že vlastně nejde o Guyovu práci, ale o Kwaadham a moje podkroví. Samozřejmě to dávno věděla. Řekla, že ten příběh zná z historek, co se předávaly v rodině z generace na generaci, ale vlastně nikdy ho nikdo neznal celý. Nemusela ani otevírat knihu, aby nám řekla, že: „ Marianne a Margha se setklay při Marianniných zpovědích v klášteře. Staly se důvěrnými přítelkyněmi. Margha byla jediná osoba zvenčí, která mohla Marianne v jejím domě navštěvovat v době nepřítomnosti jejího manžela. Po městě také kolovaly zvěsti, že manžel Marianne je nevěrný a tráví mnoho času se svoji milenkou, prostopášnicí Joannou, která ani v nejmenším nesplňuje přísné katolické požadavky na morálku tehdejší ženy. Joannu rozmazloval drahými dárky a na svoji paní byl však hrubě majetnický a despotický, navíc hodně žárlivý. Nesnesl, aby se krásná Marianne setkala s jakýmkoli mužem. Jednoho dne Margha po návštěvě u Marianne doma záhadně zmizela. Pan van der Brock pak přivedl Marianne do kláštera s tím, že jeho manželka se rozhodla, po častých návštěvách v kostele, zasvětit svůj život Bohu a péči o nemocné.“ O zmizení Marghy v knize, ani v historkách, žádné zmínky nebyly.

S babičkou jsme si povídaly dlouho do večera. Nalila nám pár panáků janeviéru na zahřátí a sama si taky pár skleniček dala. Vypověděla jsem jí celou hrůznou historii svého pobytu v Kwaadhamu, zimu, ťukání, bublající topaní, první setkání s Marghou… a ona jen s porozuměním pokyvovala hlavou. Tak, jak to umí jen světaznalé babičky. Nakonec slíbila, že se na zítra u mě v Kwaadhamu zastaví a uvidí, co se dá pro Marghu udělat.


PS: Jsem až po uši zamilovaná do Guye <3 :-=":-">