Cítím se jak v nebi. Ricardo je takový miláček. Strávili jsme spolu celý víkend u něj doma.
Sraz jsme měli v De Trollenkelder, kde maj neskutečně velký výběr piv a je tam taková sympaticky potemnělá atmosféra. Celou dobu jsem si od něj držela odstup – se srazem jsem souhlasila vlastně jen proto, že mě tak strašně vyděsila ta událost s topením. Vyprávěla jsem mu o tom, a on se nabídl, že se pak se mnou půjde podívat.
Ochutnali jsme pár piv, kecali o všem možným jako za starých časů a najednou bylo všechno fajn a v pohodě. Strach z podkroví přešel, cítila jsem se, jako bych byla se svojí spřízněnou duší. Pak jsme se šli ke mně, jelikož jsem byla sama doma, tak to nemohlo vzbudit žádné podezření.
Jelikož Christ v podkroví občas pořádal neformální setkání s kolegy, Ricardo přesně věděl co kde je a jak to tam vypadá. Zkonstatoval, že malbu si moc nepamatuje, ale že mu připadá stejná jako minule. No já nevím, přijde mi trochu změněná, ale poškozená párou nevypadá, tak já nevím. Radši mu budu věřit :-)
Pustili jsme hudbičku, dali si vínko (zásoby mám z práce pěkný) a najedenou přišla řeč na jeho přítelkyni, pro kterou je její hobby (jezdí na koni) důležitěujší než on. Prý už to došlo tak daleko, že spolu skoro nemluví a netráví žádný čas (ani ve dne, ani v noci) a že to vypadá na rozchod. Vypadal při tom dost zničeně.
Nevím, jak se to stalo, asi vlivem atmosféry, hudby, jeho krásně hlubokého hlasu a mojí částečný belgický osamocenosti, jsme skončili v posteli…
Pak mi pověděl, že od chvíle, co prvně viděl mojí FB fotku věděl, že to bude osudový setkání. Normálně takovejmhle řečem nevěřim, ale byli jsme spolu celý víkend a naprosto mě přesvědčil a očaroval. Juchů! Nemůžu se dočkat, až se uvidíme zítra v práci.
Pro holčičí publikum, to je ten nejmilejší a hlavně nejroztomilejší chlapík, kterýho jsem za posledních pár let potkala. Vysoký, tmavovlasý, na těle mu hraje jeden sval vedle druhýho, bůh v posteli. Když promluví, je to jako božská hudba. Ten chlap by se mohl živit sexem po telefonu, jak má okouzlující hlas. Navíc má pochopení a úplně rozptýlil moje obavy z toho topení.
Už slyším svatební zvony…
Sraz jsme měli v De Trollenkelder, kde maj neskutečně velký výběr piv a je tam taková sympaticky potemnělá atmosféra. Celou dobu jsem si od něj držela odstup – se srazem jsem souhlasila vlastně jen proto, že mě tak strašně vyděsila ta událost s topením. Vyprávěla jsem mu o tom, a on se nabídl, že se pak se mnou půjde podívat.
Ochutnali jsme pár piv, kecali o všem možným jako za starých časů a najednou bylo všechno fajn a v pohodě. Strach z podkroví přešel, cítila jsem se, jako bych byla se svojí spřízněnou duší. Pak jsme se šli ke mně, jelikož jsem byla sama doma, tak to nemohlo vzbudit žádné podezření.
Jelikož Christ v podkroví občas pořádal neformální setkání s kolegy, Ricardo přesně věděl co kde je a jak to tam vypadá. Zkonstatoval, že malbu si moc nepamatuje, ale že mu připadá stejná jako minule. No já nevím, přijde mi trochu změněná, ale poškozená párou nevypadá, tak já nevím. Radši mu budu věřit :-)
Pustili jsme hudbičku, dali si vínko (zásoby mám z práce pěkný) a najedenou přišla řeč na jeho přítelkyni, pro kterou je její hobby (jezdí na koni) důležitěujší než on. Prý už to došlo tak daleko, že spolu skoro nemluví a netráví žádný čas (ani ve dne, ani v noci) a že to vypadá na rozchod. Vypadal při tom dost zničeně.
Nevím, jak se to stalo, asi vlivem atmosféry, hudby, jeho krásně hlubokého hlasu a mojí částečný belgický osamocenosti, jsme skončili v posteli…
Pak mi pověděl, že od chvíle, co prvně viděl mojí FB fotku věděl, že to bude osudový setkání. Normálně takovejmhle řečem nevěřim, ale byli jsme spolu celý víkend a naprosto mě přesvědčil a očaroval. Juchů! Nemůžu se dočkat, až se uvidíme zítra v práci.
Pro holčičí publikum, to je ten nejmilejší a hlavně nejroztomilejší chlapík, kterýho jsem za posledních pár let potkala. Vysoký, tmavovlasý, na těle mu hraje jeden sval vedle druhýho, bůh v posteli. Když promluví, je to jako božská hudba. Ten chlap by se mohl živit sexem po telefonu, jak má okouzlující hlas. Navíc má pochopení a úplně rozptýlil moje obavy z toho topení.
Už slyším svatební zvony…
Žádné komentáře:
Okomentovat