Hon na šaty byl neúspšěný, všude byla spousta lidí nakupujících vánoční dárky, totální zmatek a párty šaty jsme neobjevily. Místo toho jsme si daly svařáček a horkou wafli. Asi jsem o nich ještě nepsala, ale wafle jsou jedna z věcí, co na Belgii zbožňuju. Ne takový ty odlitý do formičky (ty jsou pro turisty, pocukrovaný a nazdobený jahodama), ale ty, jak se nejdřív udělá taková kulička z těsta, v tom jsou maličký hrudky cukru a pak se to celý dá do waflovače, takže těsto je pěkně propečený a rozehřátej cukr se uplně rozplývá na jazyku. Snad si ten waflovač budu muset pořídit domu (a někde zjistit recept na těsto). V tý zimě, co tady teď panuje je tahle wafle to nej, co si člověk může dát.

Po pár svařácích jsme zašly k nám, daly si ještě další lahvinku vína (Merlot, ale jak dobrej) a rozholdy se, že si šaty zkusíme objednat přes internet. Je to trochu riskantní, ale za pokus to stojí. Asi v 1 ráno, značně posilněný svařákama z venku, Merlotem z mých zásob a dalšíma svařákama, protože v podkroví je zas zima jak v psírně, jsme každá objednala jedny šatečky z webu simplydress.com. Psali, že garantujou doručení v Belgii během dvou pracovních dní, tak by šaty měly dorazit včas. Spoléhám na to, protože s sebou nic jinýho vhodnýho nemám.

Snad už ani nemusím psát, že topení zas řádilo jak pominutý, Mona se tak vyděsila, že nechtěla jít sama večer domu a tak zůstala přes noc. Taky mě tu s tim nechtěla nechat samotnou.

Dneska večer jsme se ještě sešly, abych jí povyprávěla o tom topení. Venku padaly sněhové vločky, cestou přes náměstí skautíci zpívali koledy a já jsem jí nechtěla přidělávat starosti. Aspoň takový byl plán.

Jenže jak postoupil večer, vyklopila jsem jí úplně všechno, jak se v podkroví bojím, jak mám pocit, že tam straší, jak rádio hraje jen někdy a jen jednoho DJ, dokonce i o tom, jak jsem odvzdušňovala topení a Ricardo mě musel uklidňovat.

Co si budem povídat, neměla radost. Varovala mě před ním, že ne vždy hraje čestnou hru a měla bych si dát pozor.