Uff, není nic horsiho nez vstavat s kocovinou, bolavou hlavou a zlomenym srdcem :-((
Pořád se trochu motám, tak snad tenhle příspvěk bude mít hlavu a patu.
Všechno začalo dobře, šaty dorazily, s Monou jsme se pěkně vystrojily a dokonce přišly včas na večírek. We were the queens of the night, nebo aspoň všichni to říkali. A to místo – pane jo, naprosto úžasný. Vůbec nedovedu popsat, jakou to mělo atmosféru. Staré divadlo ze 17. století, fakticky jsem si připadala jako princezna. Nejdřív hrála klasická hudba, Ricardo nikde, tak jsem tančila s kolegy a obchodními partnery. To utrpení v tanečních s Petrem Chlupáčem Jonýskem nakonec stálo za tu námahu. Po 9. večer přeladili na modernu a v tom se ve dveřích objevil Guy. Tančili jsme, bavili se, byla jsem překvapená, že na večírek přišel. Ukázalo se, že ho pozvala Mona. Bylo mi trapně a tak jsem blbý pocity ředila Piňa Coladou. Ani jsem si nevšimla, že přišel Ricardo. Až do momentu, kdy jsem do něj omylem vrazila při tanci s kolegou z logistiky Johannesem. Tančil s nějakou blondýnou.
Guy se mi, po tom co jsem odmítla jeho vyznání, začal vyhýbat, Mona měla plné ruce práce s hosty.
V 11 hod hodin pronesl Christ slavnostní projev. Poděkoval partnerům, popřál bohatou úrodu vína do dalšího roku a pak…
Pozval na pódium Ricarda a Julii (to se ukázala být ta blondýna, se kterou tančil).
„Dear colleagues, dear friends,
I have the honour to welcome on board Ricardo Van Nevenderer, who as of next year will be the head of our Dutch branches, sitting in Breda.“
Pak vyjmenovával jeho zásluhy, jak skvěle se s ním pracuje bla bla bla… Byla jsem tak pyšná.
„I have also the honour to welcome Julia, his beuatifull wife to be. I am glad that this lovely couple is, as of Monday, moving to Breda…“
Cože? Asi špatně slyším! Všichni okolo se usmívají, zvedají svoje skelnice k přípitku.
Mona není nikde v dohledu.
„… where they will have great conditions to devote themselfs to their satisfying jobs as well as to their family.“
Vůbec nechápu, o čem je řeč a co se děje. Tohle je jen zlej sen. Prosím, ať je to jen zlej sen.
„To Julia, Ricardo and the little one due in May“, slyším už jen na půl ucha cestou k baru.
Dál si pamatuju jen panáky tequily, jednoho v Ricardově ksichtu a hádku s Monou a Guyem.
Ahh, jak mě je zle. Ale třeba to byl jen sen. Nemohlo se přece za jedinej večer všechno takhle po…..
Esemeska, snad je to Ricardo s vysvětlením. „Václav Havel zemřel“. COŽE?? Oh muj bože, tohle je nejhorší den mého života, fakt. Nejen mýho. :-(
Už na to psaní nevidim, všechno je rozmazaný, rozostřený…
Pořád se trochu motám, tak snad tenhle příspvěk bude mít hlavu a patu.
Všechno začalo dobře, šaty dorazily, s Monou jsme se pěkně vystrojily a dokonce přišly včas na večírek. We were the queens of the night, nebo aspoň všichni to říkali. A to místo – pane jo, naprosto úžasný. Vůbec nedovedu popsat, jakou to mělo atmosféru. Staré divadlo ze 17. století, fakticky jsem si připadala jako princezna. Nejdřív hrála klasická hudba, Ricardo nikde, tak jsem tančila s kolegy a obchodními partnery. To utrpení v tanečních s Petrem Chlupáčem Jonýskem nakonec stálo za tu námahu. Po 9. večer přeladili na modernu a v tom se ve dveřích objevil Guy. Tančili jsme, bavili se, byla jsem překvapená, že na večírek přišel. Ukázalo se, že ho pozvala Mona. Bylo mi trapně a tak jsem blbý pocity ředila Piňa Coladou. Ani jsem si nevšimla, že přišel Ricardo. Až do momentu, kdy jsem do něj omylem vrazila při tanci s kolegou z logistiky Johannesem. Tančil s nějakou blondýnou.
Guy se mi, po tom co jsem odmítla jeho vyznání, začal vyhýbat, Mona měla plné ruce práce s hosty.
V 11 hod hodin pronesl Christ slavnostní projev. Poděkoval partnerům, popřál bohatou úrodu vína do dalšího roku a pak…
Pozval na pódium Ricarda a Julii (to se ukázala být ta blondýna, se kterou tančil).
„Dear colleagues, dear friends,
I have the honour to welcome on board Ricardo Van Nevenderer, who as of next year will be the head of our Dutch branches, sitting in Breda.“
Pak vyjmenovával jeho zásluhy, jak skvěle se s ním pracuje bla bla bla… Byla jsem tak pyšná.
„I have also the honour to welcome Julia, his beuatifull wife to be. I am glad that this lovely couple is, as of Monday, moving to Breda…“
Cože? Asi špatně slyším! Všichni okolo se usmívají, zvedají svoje skelnice k přípitku.
Mona není nikde v dohledu.
„… where they will have great conditions to devote themselfs to their satisfying jobs as well as to their family.“
Vůbec nechápu, o čem je řeč a co se děje. Tohle je jen zlej sen. Prosím, ať je to jen zlej sen.
„To Julia, Ricardo and the little one due in May“, slyším už jen na půl ucha cestou k baru.
Dál si pamatuju jen panáky tequily, jednoho v Ricardově ksichtu a hádku s Monou a Guyem.
Ahh, jak mě je zle. Ale třeba to byl jen sen. Nemohlo se přece za jedinej večer všechno takhle po…..
Esemeska, snad je to Ricardo s vysvětlením. „Václav Havel zemřel“. COŽE?? Oh muj bože, tohle je nejhorší den mého života, fakt. Nejen mýho. :-(
Už na to psaní nevidim, všechno je rozmazaný, rozostřený…
Žádné komentáře:
Okomentovat