Chčije a chčije… Ráno mlha, celý den mrholí. Tohle je asi pravá tvář podzimní Belgie. Pozoruju to i v práci, Betty, která má normálně vždycky dobrou náladu a dělá vtípky, jen sedí, kouká z okna nebo do počítače a dokonce odmítá poslouchat rádio. Takže máme tichou kancelář. Mona je nemocná a Ricardo se mi ostentativně pořád vyhýbá.

Mona usoudila, že bych potřebovala rozptýlení a poslala mě na rande s jedným ze svých kamošů. Rande z lítosti?! To jsem na tom už tak zle, že si nemůžu žádný zařídit sama? No, po pravdě, když se nad tím zamyslím, tak asi ne, jelikož večery trávim buď v práci, nebo v mrazu domova u telky a počítače. Ať žije skype! Nevím, co bych bez vás, kamarádi doma, dělala! <3 p="p">
Navíc ten Monin kamarád se jmenuje Guy. Neskutečný jméno, nechápu, kam tady rodiče na ty jména dětí chodí. Povahu bude mít asi taky dost zvláštní, když souhlasil jít na rande na slepo s úplně cizí holkou, bude muset mluvit celou dobu anglicky a ani neví, jak vypadám. Ježiš, to určitě bude nějakej zoufalec… Ahhh… No, ale otestovat by se to mělo, že? ;-) Třeba bude fajn a přestanu myslet na toho bídáka Ricarda.

Musim pádit, večer napíšu víc….