Další divná noc. Pomalu se tady začínám bát, a nechápu, co je s tim zatracenym topením, v podkroví je pořád zima jak na Sibiři. Bez svetru a rukavic bych ani nemohla psát. Mluvila jsem o tom s Lucy a ona říkala, že teplota je centrálně nastavená na 25 stupňů a že dokonce kvůli tomu zavolala instalatéra, aby to prověřit a kdyžtak všechny topení nahoře odvzdušnil. Nevim teda, co tady dělal, ale topí akorát tak ten radiátor v kuchyni, což je jediná místnost, kde to neni potřeba.

A aby toho nebylo málo, tak mě zas ve 2 ráno to topení zatrápený vzbudilo. Jako vždy to v něm kvíkalo a skvíkalo, škrundalo a hučelo a skoro hodinu jsem kvůli tomu nemohla spát. Jako by mi smečka vlků škrábala a vyla přímo za hlavou. Musim říct, že jsem se pěkně bála.

Odpoledne jsem se na to ptala Lucy, ale k ničemu to nebylo. Zdá se mi, že o podkroví vůbec nechce mluvit. Ani sem nechodí, jako by se tomu místu vyhýbala, nebo já nevim…

To samý s rádiem. Asi jsem ho zapomněla večer vypnout a pak najednou z ničeho nic uprostřed noci začalo hrát… Teda hrát, spíš to v něm tak nějak chrčelo a praskalo, ale než jsem se pořádně vzbudila a zjistila co se děje, bylo zas ticho. Doprčic, tohle je strašný místo na spaní.

Už pomalu nevím, co mám dělat. Tři týdny bez pořádnýho spánku daj člověku zabrat, plus ten stres v práci, začíná se to na mně podepisovat.

Zase psal Ricardo, řekla jsem mu, ať mi dá pokoj, pohádali jsme se a teď mě v kanclu naprosto ignoruje. Christ je pořád někde na služební cestě, ani si s ním o tom nemůžu popovídat, s Lucy jsme si zrovna do oka nepadly a určitě by pochopení neměla, a ani Moně se nemůžu svěřit. Ještě, že nikdo z nich neumí česky…

Nevím, co si počít.