Dnes je doma státní svátek, ale tady se pracovalo. Mám toho víc než dost, takže jsem ani neměla čas psát. Navíc jsem otrávená, že doma se všichni veselí a odpočívají a tady makáme jako fretky. Kolegové řeší předvánoční šílenství – je potřeba proclít všechny mimoevropské dodávky, abychom na ně včas stihli dodat etikety a klienti je mohli rozdávat na svých vánočních party. Jo, asi se tohle mělo dělat už v září, ale nějak se zpozdil kontejner z Chile a na celním s tím dělaj obstrukce.

Ukázalo se, že Ricardo je pěkná mrcha, protože celou dobu, co jsem byla v Praze se mnou flirtuje na Facebooku a když člověk přijede, tváří se v kanceláři, jako bychom spolu nikdy nevyměnili jedinou větou. Taky vyšlo najevo, že dostavuje barák pro svojí snoubenku. Co je tohle za člověka, to mi neni jasný.

A aby toho nebylo málo, tak v podkroví se necejtim úplně fajn. Všechny ty záhadně fungující věci, věčně bublající topení (Lucy říkala, že už to byl někdo opravit) a rádio, na kterým neni možný naladit jedinou hrající stanici mi na klidu nepřidávaj. Aspoň že jde interent a telka. Je super, že tady vysílaj skoro všecko v původním znění s titulkama, takže se sice nenaučim vlámsky, ale aspoň rozumim. A vysvětluje to, proč ten řidič autobusu mluvil tak dobře :-)

Ještě k tomu rádiu, je zajímavý, že se mi podaří vždycky naladit jednu jakž takž hrající stanici, kde je nějakej místní DJ a něco pořád vykládá (já samo nerozumim ani slovo). Když se k rádiu přiblížim a chci ho přeladit, tak přestane hrát úplně a je ticho. Asi to bude mnou, nebo já nevim, jak si to vysvětlit.

Koukám, že dneska jsem nebyla moc pozitivní, ale zítra jdu s Monou na ten squash, tak se aspoň proběhnu a odreaguju a budu moct napsat něco veselejšího.