Dnes jsem přijela do Ghentu a příštích pár měsíců tady budu dělat stážistku - takový vtipný slovo, připadám si jako druhá Monika Lewinská, jsme si i podobný, aspoň barvou vlasů. Naštestí mám stáž ve firmě strejdy Christa (nevím, kdo mu vymyslel takový divný jméno), takže nic pochybnýho nehrozí.

Stejně jako doma, budu dělat ve firmě, která dováží vína a některý prodává pod svojí značkou. Jsem zvědavá, jak se liší pracovní přístup Belgičanů od toho českýho. Po mailu a skypu jsem mluvila s pár kolegy a zdají se sympatický. Hlavně jeden, Ricardo, už si mě i přidal na Facebooku, takový fešáček to je...

Ghent je krásný město. Když se podívam z okna je to tady hodně srovnatelný s Prahou. Vidím historický budovy, z kterých je i na dálku cíti pach dějin. Jako v knížkách od Kafky, vnímám atmosféru dávných dob, město protknuté uličkami a domy, které toho zažily víc než co pamazují ty nejstarších z knih. Je jedno, jestli se člověk kochá kanály, které se táhnou celým městem, nebo zda vzhlíží vzhůru ke katedrálám, připadá si tady jako v pohádce. A já ještě mnohem víc, protože dům strejdy Christa je hned za katedálou Sant Bavo, která je úplně v centru.

A ten dům, pane jo. Jen těžko věřit, že v takovém obrovském sídle bydlí jedna rodina. 4 patra, každé s několika pokoji, a úplně pod střechou podkrovní byteček, kde budu příštích pár měsíců bydlet já. Tak se těším!! Navíc si myslím, že tak pěkně už nikdy bydlet nebudu. Na jedné zdi je namalovaný obrovský motiv města, jako kdybych se dívala ven a přesto byla uvnitř. A z každého okna vidím věž jedné z katedrál. Občas slyším jak bijou zvony.

Na druhou stranu, moderní byty mají oproti 500 let starým domům svoje výhody. Je tam teplo, voda, světlo, vše bez problémů funguje a nikde nic nekřupe a nepraská. Ale to už k té romantice tady asi patří.

Zítra jdu první den do práce, tak se těším. Konečně se potkám s Ricardem a kolegama. Christ se svojí ženou Lucy (moc krásná paní) nejsou doma a tak je mi trochu v tom obrovském domě smutno.