Když Mona usoudila, že jsme se s Guyem sebe dostatečně užili, domluvila nám schůzku s babičkou, abychom se podívali pořádně do knihy. Přišli jsme tam a hned jí bylo jasno, jak to se mnou a s Guyem je. A to jsme se chovali velice slušně :-) .

Rozhodli jsme se, že jí řekneme pravdu o tom příběhu, že vlastně nejde o Guyovu práci, ale o Kwaadham a moje podkroví. Samozřejmě to dávno věděla. Řekla, že ten příběh zná z historek, co se předávaly v rodině z generace na generaci, ale vlastně nikdy ho nikdo neznal celý. Nemusela ani otevírat knihu, aby nám řekla, že: „ Marianne a Margha se setklay při Marianniných zpovědích v klášteře. Staly se důvěrnými přítelkyněmi. Margha byla jediná osoba zvenčí, která mohla Marianne v jejím domě navštěvovat v době nepřítomnosti jejího manžela. Po městě také kolovaly zvěsti, že manžel Marianne je nevěrný a tráví mnoho času se svoji milenkou, prostopášnicí Joannou, která ani v nejmenším nesplňuje přísné katolické požadavky na morálku tehdejší ženy. Joannu rozmazloval drahými dárky a na svoji paní byl však hrubě majetnický a despotický, navíc hodně žárlivý. Nesnesl, aby se krásná Marianne setkala s jakýmkoli mužem. Jednoho dne Margha po návštěvě u Marianne doma záhadně zmizela. Pan van der Brock pak přivedl Marianne do kláštera s tím, že jeho manželka se rozhodla, po častých návštěvách v kostele, zasvětit svůj život Bohu a péči o nemocné.“ O zmizení Marghy v knize, ani v historkách, žádné zmínky nebyly.

S babičkou jsme si povídaly dlouho do večera. Nalila nám pár panáků janeviéru na zahřátí a sama si taky pár skleniček dala. Vypověděla jsem jí celou hrůznou historii svého pobytu v Kwaadhamu, zimu, ťukání, bublající topaní, první setkání s Marghou… a ona jen s porozuměním pokyvovala hlavou. Tak, jak to umí jen světaznalé babičky. Nakonec slíbila, že se na zítra u mě v Kwaadhamu zastaví a uvidí, co se dá pro Marghu udělat.


PS: Jsem až po uši zamilovaná do Guye <3 :-=":-">