Mona je pěkná mrška. Včera jsme měli jít s ní a Guyem na večeři do horzně pěkné italské restaurace La Coccina, kam občas chodíme a od vidění se známe s majiteli. Sraz byl v 7 večer a překvapivě jsem tam byla první. Šla jsem rovnou z práce, celá rozcuchaná, rozlítaná a unavená. Mona šla z práce dřív a říkala, že dorazí na čas. Dělala rezervaci, takže bylo třeba, aby tam byla přesně.

Přišla jsem a domáhala se rezervovaného stolu pro 3. Ujmul se mě Francisco a usadil mě k nejhezčímu stolu z celé restaurace. Byl to spíš stůl pro dva, ale Francisco mě ujistil, že se bez problému ve třech vejdeme a nemusím si dělat starosti. Byla jsem tam krapet před 7, tak jsem měla tak tak čas se aspoň trochu učísnout a zkultivovat. Když jsem se vracela ke stolu, všimla jsem si, že je celá restaurace vyzdobená růžema a na našem stole přibyl pugét krásných rudých růží. (Pozdějc jsem si všimla, že na ostatních stolech byla jen jedna růžička.) Vůbec mi nedošlo, že je Valentýn. Moc ten svátek neprožívám a s veškerým stresem z Ricarda, Marghy a dalšího jsem na něj zapomněla. U stolu už čekal Guy a blížila se Mona. Ještě než jsem došla ke stolu, zastavila mě, objala a jen mi pošeptala „Hezky si to užij“ a už za ní zaklaply dveře.

Takže večeře s kámošema se jak máuvnutím kouzelného proutku přeměnila na romantické rande pro dva. Úplně mě to vyvedlo z míry, ze začátku jsem se jen zmateně dívala na Guye a cosi koktala a byla jsem úplně dojatá. Po skleničce výbornýho vína jsem se dala trochu dohromady a strašně krásně jsme si popovídali. Ani jsem nevnímala, co dobrého nám Francisco podává. Akorát ústřice jsem odmítla, ty mi fakt nejedou. Večer byl pohádkový. Pravda je, že nejen Ricardovi, ale i Guyovi jsem se líbila od první chvíle, co mu Mona vyprávěla o budoucí stážistce v jejich firmě. Strašně mu ublížilo, že jsem nalítla Ricardovi a aby se z toho trochu zmátořil, začal chodit s Ulrike, ač to vůbec nebyl jeho typ. Vlastně to byla jen taková maska, nebo hra, jak se chránit před city ke mně. (Hrál to fakt dobře, nebo já jsem byla úplně slepá) Večer rychle uběhl a okolo půlnoci nás už Francisco musel vypakovat. Dal nám na cestu lahev slaďoučkýho vína a ještě nějakou krabičku. Byl v ní skvělej jablečnej dort – na snídani.

Cestou domu (k němu) mi Guy pošeptal, že mě miluje. Večer nemohlo zkazit už vůbec nic, a taky že ne. Nebudu zabíhat do detailů, ale jestli jsem někdy vychvalovala Ricarda, tak ten hraje tak okresní přebor, kdežto Guy první ligu. Byli jsme vzhůru celou noc, takže jsem musela zavolat do práce, že jsem snědla večer něco špatného a nemůžu přijít. A všichni mě litovali, protože Mona stihla historku o špatném jídle ve firmě už pěkně rozšířit. Prý můj středoevropský žaludek nezvládl ústřice a další mořský mrchy.

V posteli jsme strávili i celý den, až jsme se večer přesunuli ke mně, protože jsem na druhý den do práce potřebovala čisté oblečení. Teď už u mě Mona přespávat nemusí. Musím jí ještě pořádně poděkovat.