18. února 2012

Včera večer jsem na zrcadle nechala Margharit vzkaz, jestli by se mohla ukázat dřív. Že jí zkusíme pomoct. V noci se mi zdálo, že zvony zvonily o něco víc než běžně, tak snad si zprávu přečetla. Od té doby, co trávím veškeré volno s Guyem jsme se s Marghou nesetkaly, ale vím, že v noci pořád bloudí po domě.

Po práci jsem zaběhla k Franciscovi pro ten výbornej jablečnej koláč, co nám dal minule s snídani. Smál se na mě od ucha k uchu a dal mi ještě recept na čokoládový dort s chilli, který nám servíroval na Valentýna. Tak proto ta vášnivá noc :-)

Jablečný koláč je pro Moninu babičku, která má každou chvíli přijít.

Babička přišla v 10 hodin večer. Nikdy bych neřekla, že tahle milá stará dáma vůbec v tuhle hodinu vychází z domu. Přišla s Monou, která jí pomáhala přivléct obrovskou tašku. V ní byla velikánská kniha a kufřík plný svíček, krystalů, vonných tyčinek a bylin. Prostě taková první pomoc pro domácí kouzlení.

Babička zapálila vonné svíčky, rozestavěla krystaly a šla si uvařit heřmánkový čaj. Ve tři čtvrtě na 11 bil zvon na katedrále a babička začala chystat rituál. Rozsadila nás kolem stolu a jakousi starou vlámštinou začala volat Margharit. Zabublalo topení pod oknem a z malby na zdi vystoupila Margha. Přišla mi taková bledší. Pod stolem jsem chytla Guy pevně za ruku a zadívala jsem se Margharit do očí. Ta se na mě jen slabě usmála, veškerá její pozornost se otočila na babičku.

Babička mluvila pomalým, vyrovnaným hlasem, jazykem, kterému nikdo z nás nerozumněl, jen Margha, která jí šeptala odpovědi. Ačkoli mluvily tichým hlasem, klid se z něj rychle vytratil a bylo cítit jen hodně silné emoce. Bolest, smutek, strach, hněv soucit, … Začala zvonit půlnoc. Margha se svým smutným pohledem podívala zpět na mě, slabě se usmála a zmizela.

Pak nás babička mlčky zavedla do sklepa. Na to samé místo, které nám s Monou jednou Margha sama ukázala. Babička řekla, že tady je za zdí pochováno její tělo. Domluví se s Christem a nechá místo posvětit svatou vodou, přinést květiny a zároveň přidá náhrobní kámen před Christův dům.

Smutně jsme vyšli nahoru vyslechnout babičku. Nakrájela koláč od Francisca, udělala nám čaj, do kterého už tradičně přidala trochu jeneviéru a začala vyprávět.

Žádné komentáře:

Okomentovat