Včera byla oslava Moniných narozenin. Byl tam Guy s Ulrike, Brenda, Carlos, dokonce Johannes z logistiky a fůra dalších lidí, který vůbec neznám.

Předsevzetí č. 2 se mi dařilo plnit dobře, ale to o pití se totalně vymklo. Jo, pít superstrong pivo s třešňovým se zdá jako dobrej nápad, ovšem člověk je z toho zlískanej nato tata :-/ Derilium trmens hadr, aspoň že v baru u růžovýho slona, co maj v logu, už jsou zvyklí a já to mám pěšky kousek. Párty se vydařila, Mona zářila jako panenka Mária, Guy s Ulrike na sebe koukali jako na svatej obrázek a já to roztáčela s Carlosem a Brendou na parketu. Latinská krev se nezapře, ještě, že jsme byly na Carlose s Brendou dvě.

Časně ráno jsem se dopotácela domu a nebylo mi zrovna nejlíp - od teď už fakt nepiju!

V noci se stalo ještě něco. Vzbudila mě žízeň. Šla jsem si dolu pro vodu a měsíční paprsky zrovna krásně dopadaly oknem na dřevěnou podlahu v obýváku. Jako ve filmu, stará půda, střešní okno a paprsek světla dopadá na podlahu. Usmála jsem se, a vzpomněla si na skvělou atmosféru před pár hodinama. Jak jsem v úsměvu přimhouřila oči, koutkem oka jsem zpozorovala jakési mihnutí. Přitom jsem byla v podrokví sama. Něco tam bylo, něco moc divnýho. Vypadalo to jako duch, kterak se potuluje po místnosti. Najednou měsíc zakryl mrak, pokoj ztemněl a přizrak zmizel. A začalo sněžit.

Vůbec si to nedovedu vysvětlit. Prve tady byla/nebyla Mona s nějakou jeptiškou a teď zas tohle.