Včera jsem celou historku vypověděla Moně a shodly jsme se, že to snad jen byla nějaká hra světla a stínu. Není možný, aby u mě přece chodila strašidla. Dneska je pátek 13., což nevěští nic dobrého, tak jsem pozvala Monu, Guye, Carlose, Brendu a Johannese (se kterým jsme se docela v práci skamarádili) na večer plný her. Budeme hrát Aktivity, tak by to mohla být zábava, a Mona pak u mě bude spát.

Btw, o Ricardovi žádné zprávy. Rozhodla jsem se celý tenhle incident ignorovat. Dokud mi nepřijde na oči, to bych ho roztrhla jako hada, což on vlastně je. Teď mě napadá, že ono to přísloví „Sejde z očí, sejde z mysli“ je vlastně dvojsečný. Když člověk potřebuje na někoho zapomenout, není nic lepšího, než ho nevídat. Pak to totiž tolik nebolí.