Včera jsme se s mým přízrakem málem srazily. Nějak jsem to navečer přehnala s čajem (ale byla tu zima), tak jsem si musela v noci odskočit. Jak jsem byla rozespalá, nečekala jsem, že by někdo po bytě chodil. Najednou jsme stály tváří v tvář, já a jeptiška. Ona opět to svoje “Marianne!”, já v duchu “Ik ben niet Marianne, ik ben Mirka.” Postava se na mě dívala tím svým ztrápeným výrazem, jako má na malbě, a pak šla do koupelny a zmizela v napuštěné vaně. Teda ona ve skutečnsoti napuštěná nebyla, ale vypadalo to tak.

Po tomhle se mi samozřejmě čůrat už nechtělo.