Včera jsem se po strastiplný cestě dostala zpátky do Kwaadhamu. V Čechách bylo báječně, vůbec se mi nechtělo zpátky. Ještě se mi po vás doma stýská…

Cesta stála za to. Nejdřív příšerný zdržení v Praze na letišti, kde jsem čekala asi 5 hodin než dorazí zpožděný letadlo. Byla jsem vzteklá jak roj vos, kterejm někdo píchal do hnízda. V Brusellu jsem čekala znova, to už lítaly blesky na všechny strany. Zatraceně. Asi se po Vánocích nechtělo nikomu pracovat. Ač už bylo docela dost pozdě večer a příletů minimum, čekala jsem na kufr skoro hodinu. Nevozit Christovi z Čech víno, mohla jsem si kufr vzít na palubu. Ach jo.

Ale stala se vtipná věc, při čekání na kufr jsem narazila na Guye. Bylo to takový divný, věděla jsem, že se na mě dost zlobí kvůli celý tý aféře s Ricardem a taky kvůli mýmu odmítnutí a pak hádce na večírku, z kterýho si pamatuju jen pachuť tequily a kokosovýho mlíka.

Mimochodem, dala jsem si do nového roku předsevzetí: žádný alkohol v roce 2012!

Ale zpátky ke Guyovi. Byl na Silvestra v Berlíně a taky zrovna přiletěl, takže jsme pak jeli zpátky spolu. Celou cestu jsem se mu omlouvala a vystvětlila, jak mě Ricardo oklamal, zlomil mi srdce a jakej jsem byla blbec. Nejdřív byl naštvanej a nechtěl vůbec o ničem slysět. Nakonec se slitoval a snad mě i trochu pochopil.

V Ghentu jsme šli na jedno usmiřující pivo do hospody kousek od nádraží. Guy mi vyprávěl, jak v Berlíně potkal Ulrike, se kterou se dali dohormady a která má příští víkend přijet za ním. Nakonec řekl, že nebýt toho, jak jsem ho naštvala a ublížila mu, nikdy by se s ní neseznámil a nadal dohromady, takže už se na mě nezlobí. Ufff. Kdyby moje letadlo nemělo takový zpoždění, tak bychom se vůbec nepotkali. Všechno zlý je k něčemu dobrý.

A víno pro Christa? Lucy mi se škodolibým výrazem řekla „Ale zlatíčko, Christ přece alkohol nepije.“. Lahev si stejně nechala, mrcha.